Pavučina

Křišťálové perly na hedvábné niti,

ranní slunce se v nich zlatem třpytí.

Mlžný opar vítá nový den,

něžný vánek rozpouští můj sen.

Ze snářů přes kopírák obkreslím hlasy,

co šeptají prstům propleteným v dlaně.

Otevřu mlhou obalené měkké řasy,

špičkami odrazím se z písku na dně.

Přes oči stékají mi potoky bez světla,

když v davu najdu Tvou tvář,

v domnění, že jsem se spletla,

hned se mi ztratí Tvých očí zář.

Pavučiny z kapek odcházejícího rána,

rozdrcené o pevnou slupku skla,

neporušená lanka jsou potrhaná,

rozškubaná světem plným zla.

Ztrácíš se v mých spletených myšlenkách,

mizíš na loďce ze skořápky oříšku.

Marně lapám po tom, co mi uniká,

schoulená v Tvém opuštěném pelíšku.

Mám Tě nadosah a přece jsi daleko,

tak jako kapky oroseného rozednění.

Do dlaně schovám sivé holubí pírko

snad mne neponechá dlouho v zapomnění.

Jednou až si vzpomenu, najdu si Tě

a vysvobodím z lepkavé pavoučí sítě.

Pak už Ti zmizet nedovolím.

Mlha se rozplyne nad údolím.

Tomášovi...