Dvě bosé nohy,
není kam pospíchat.
Počítám do tří,
tají se mi dech
co všechno se může
stát na schodech.
Jenom dvě možnosti,
zdá se to snadné,
vyšplhat vzhůru,
dolů se spadne.
Snad dole někdo
čeká s měkkou matrací.
Tam nahoře budu mít
hlavu v oblacích.
Nohama stále stojím
na zemi,
však přemýšlím
nad létáním, věřte mi.
Doufám, když výjdu
je spatřím Tě snad,
Možná, že stojíš
u okna do zahrad.
Jinou máš v
náručí. Líbáš ji rád.
Bude to asi bolestný
pád.
Však stejně
stoupám schod po schodu.
Rozum mi odešel do
důchodu.
Jsem sama v zářivé
zlaté kleci.
Jdu vzhůru, není
mi pomoci.
Tam za rohem těžké
dubové dveře.
Za nimi sen se
pravdě vzepře.
Pozdě je myslet na
únik, když zámky klapnou.
Vkročím dovnitř,
světla se zapnou.
Na židli za stolem
v celé své kráse
můj andělský
ďábel temně usmívá se.
Žádné komentáře:
Okomentovat