vybledlá žlutá zem.
Třpytivě ojíněná
tráva,
fialové rty nebeských
princezen.
Rozpadlý domek
na stráni u lesa.
Starobylý mlýn,
co roztáčí svá kolesa.
Údolí plné vlhkého
mechu
je ukryto v zapomnění.
A po létě je veta,
jako po zlém znamení.
Za hradbou stromů
ukrytá tůně.
Šedavý prach pod
temnotou skal,
šustění listí
v koruně.
Zetlelé listí a rozoraná
hlína,
palčivá vůně podzimu.
Tenoučký povlak
mrazivého ledu.
Tajemný hrad
nad černým vřesem.
Zurčení vody
pod zmrzlým jezem.
Taková bývají rána,
když se setmí
a den je v obležení
nočních zvuků,
chlad prolézá do ticha,
podzim je slyšet i ve
vzduchu.
Žádné komentáře:
Okomentovat