Čas

Chtěla bych vrátit čas
a změnit skutečnosti.
V jarních paprscích krás
bolestné zbytečnosti.

Byla by pryč svazující touha,
co na tom, že bych byla sama?
Ale až by bylo jaro za horama,
bránila by ti zdvořilost pouhá.

Tvých očí jantarové stíny
co hrají si ve slunečním svitu,
v noci spatřily pod hvězdami
Labuť hledanou v skrytu.

Bouřková mračna zatáhla nebe,
přitáhla tmu na celý kraj,
avšak to světlo uprostřed Tebe,
zářilo jako pravý ráj.

A jasné odpovědi se náhle skryly v mlze.
Čas běžel neúprosně dál,
já chtěla zastavit jej tuze,
ale on na mne nepočkal.

A taks mi zmizel někam do neznáma,
srdce dokořán nechals touze,
a pro mě, jež jsem teď sama,
zůstala jenom Labuť na obloze.