čtvrtek 25. srpna 2011

Polibek


První pohled a bušící srdce.
Slyšíš ten tlukot překotný?
Nevím,
co říct, potí se ruce,
za
zádech flek mám ohromný.

Červené
tváře, nevím kam s očima,
a
Ty, zdá se, nic netušíš.
Usmíváš
se. Můj tep dosáh maxima.
Je
možné, že Ty to necítíš?

Jen
letmý dotek způsobil ohňostroj.
A
co teprv silné objetí?
Přes
hlavu mi to přerostlo,
a
Ty nemáš ani ponětí.

Nemohu
dýchat, mám knedlík v krku
a
pocit, že zakrátko omdlím.
Na
pomoc podáváš mi ruku,
vzrušením celá hořím.

Schyluje
se tu k průtrži,
po
zádech běhá mi mráz,
chloupky
mi vstávají na paži,
vlastní
vůli lámu vaz.

Tvé
měkké rty tak blízko mých.
V
podbřišku křídla motýlí.
A
celý svět jakoby náhle ztich.
Vybuchnul.
Na prach se rozptýlil.

A
naše oči, zaklesnuté v sebe,
šeptají
stejně jak těla v objetí,Teď vím - miluji jen Tebe
po všechna další století.

Žádné komentáře:

Okomentovat